Mimo službu

"jsem s ním nepřicházel do styku," odtušil Kollberg.
"Já taky ne. Ale je fakt, že v tom pitomém autobuse umřel mezi prvními. A přesto stačil rozepnout dva knoflíky kabátu a pistoli vytáhnout."
"Což nasvědčuje tomu, že už je měl rozepnuté předtím," namítl zamyšleně Kollberg."A je tu ještě jedna věc."
"A to?""
"Dnes při rekonstrukci řekl Hammar jednu věc."
"Ano," přitakal Martin Beck."Řek asi tohle: Choromyslný člověk, který spáchá hromadnou vraždu, takhle rafinovaně nejedná."
"Myslíš, že měl pravdu?"
"V zásadě ano."
"Z čehož plyne?"
"Že ten, kdo to udělal, nebyl vůbec choromyslný. Nebo přesněji řečeno, že to nebyla vražda toho druhu, jakou páchají šílenci, aby kolem sebe vyvolali senzaci."
Kollberg si zmuchlaným kapesníkem utřel z čela pot, zatvářil se váhavě a řekl:
"Pan Larsson poznamenal..."
"Myslíš Gunvalda?"
"Právě toho. Než si šel domů nastříkat do podpaží deodorant, tak se z hloubi své nevyzpytatelné moudrosti zmínil, že vůbec nic nechápe. Nemohl například pochopit, proč se ten blázen nezastřelil nebo proč tam na nás nepočkal, abychom ho mohli sbalit."
"Myslím, že Gunvalda podceňuješ," řekl Martin Beck.
"Myslíš?"
Kollberg podrážděně pokrčil rameny.
"Prosím tě! Vždyť jsou to všechno samé hlouposti. Tady jde o hromadnou vraždu; o tom není pochyb. A samozřejmě to udělal šílenec. A z toho, co o něm víme, nic nevylučuje možnost, že teď sedí doma a s gustem sleduje v televizi, jaký to udělalo dojem.